Jak jsem hledala kreativitu

Měla jsem neodbytný pocit, že musím dělat něco kreativního. Znáte to – takové to svrbění v prstech, potřeba vyjádřit emoce a nechat je ze sebe vyjít ven jinudy než jen mluvením. A tak jsem začala hledat. 

Lekce první: Tužka není moje kámoška 

Moje cesta začala v papírnictví. Nakoupila jsem poctivě všechno: grafitové tužky všech tvrdostí, vodovky, profi fixy i různé skicáře. Výsledek? U prvního obrázku jsem zjistila krutou pravdu: kresby na úrovni pětiletého dítěte jsou roztomilé možná tak pro jeho rodiče. Navíc mě to vlastně ani tak moc nebavilo. Skicáře skončily v šuplíku a já pochopila, že tudy cesta nevede.

Lekce druhá: Orientální tanec (promiň, Jíťo!) a boj na kurtu 

Pak jsem zkusila tanec. Ono se to nezdá, ale pohyb mi úplně cizí není. Třeba tenis mi celkem jde, ale tam... tam vítězí moje vnitřní bojovnice. Když jsem na kurtu, chci vyhrát, chci trefit lajnu, chci podat výkon. Je to skvělé pro tělo i disciplínu, ale moje kreativní duše tam moc prostoru nedostává. Ta potřebuje plynout, ne bojovat.

Rozhodla jsem se tedy pro orientální tanec. Nadšení mi nechybělo, ale s kontrolou faktů to bylo horší. Vzala jsem bývalou kolegyni na víkendový pobyt. Nějak jsem totiž zapomněla zkontrolovat, pro jakou úroveň víkend byl... a tak jsme se obě dvě celé dva dny kroutily, jak se dalo, mezi lektorkami, které se přijely inspirovat. Tanečnice ze mě nebude, ale aspoň jsem se od srdce zasmála. A kolegyně? Ta už se mnou na mnou zařizovaný víkend asi nikdy nepojede. Promiň, Jíťo!

Když něco hledáte, najde si vás to samo 

Zjistila jsem, že mi manuální i pohybová zručnost pro umění možná schází, ale do všeho jsem šla s obrovským nasazením. A pak přišel zlom. Při náhodném povídání s mou mentorkou a koučkou Martinkou jsem se zmínila, že mám prostě velkou potřebu psát. Že jsem jednoho dne sedla a psala a psala...

Nejen že mi ty řádky dávaly smysl, ale neuvěřitelně mě to bavilo. Takové to, když něco děláte a nemůžete se odtrhnout, protože jste v naprostém flow. Marti mi tehdy řekla: "Víš, že dnes je první setkání v mém programu, na jehož konci vytvoříme společně knihu?" Jak už to u mě bývá, do programů kolem Marti se zapojuji bez dlouhého přemýšlení. A tak jsem už přes dva měsíce součástí spisovatelského světa.

Nová dimenze: Od textu k melodiím 

Nezůstalo to ale jen u knihy. Spustil se ve mně proces "tvořitelky". Píšu blog, píšu příspěvky, píšu komentáře. Mám toho najednou tolik co říct, že mi samotná slova přestala stačit.

Před pár dny jsem zkusila svůj text pomocí AI přetavit v píseň. Je to teprve pár dní, mám na kontě třetí skladbu a moje "závislost" na psaní nabrala úplně nový rozměr. Najednou svá slova slyším v tónech klavíru a v tklivých sólech saxofonu. Moje emoce dostaly hlas, o kterém se mi ani nesnilo. Našla jsem svůj vlastní střed.

A jak to máte vy? Taky jste někdy hledali kreativitu na místech, kde nebyla, abyste ji pak našli tam, kde byste ji nečekali? Pohltila vás někdy tvorba tak, že jste to ani samy nečekaly?

Jestli mi chcete dát vědět, jak se vám moje cesta od slov k melodiím líbí, zaposlouchejte se zde na mém YouTube kanálu.